Jeseník má své pivo, díky Stanislavu Orlovi

První várku uvařil Stanislav Orel doma před osmi lety. Nechtěl ale jako řada jeho kolegů vyrábět pivo z polotovarů, takzvaných mladinových koncentrátů. Na internetu si našel kontakt na domácí vařiče piva a začal jezdit na jejich setkání. Byla to doba, kdy začaly vznikat první minipivovary.

„Tak jsem je začal objíždět, zajímat se, koštovat a chytlo mě to. Protože manželka i já jsme měli nejistou práci, říkali jsme si, že do toho půjdeme. Shodou okolností se syn znal s majitelem tohoto objektu. Ten měl vizi, že by tady chtěl zřídit pivovar. Takže jsem u něho v nájmu s tím, že tady mám hospodu a minipivovar,“ říká Stanislav Orel, který je zaměstnaný jako výpravčí v Jeseníku.

Sedíme v budově, která je s výrobou piva nerozlučně spojená. Dokládá to železná deska na výčepu s nápisem Lichtwitz 1870. „Toto je původní budova bývalého pivovaru, který zde založil v roce 1870 Julius Lichtwitz. V této místnosti bývala kdysi varna,“ popisuje Orel historii dnešní pivnice. „A vedle byly sklepy. Z nich jsme udělali minipivovar,“pokračuje v popisu budovy v areálu na ulici Otakara Březiny, který dnešní Jeseničané znají jako bývalou pekárnu.

První várku jesenického piva mohli lidé ochutnat 28. října 2011 v den slavnosti svatého Václava. Třináctka, která se tento den čepovala, tak dostala přízvisko Václavská.

„Vaříme klasiku, spodně kvašené ležáky. Rozhodli jsme se, že naše vlajková loď bude dvanáctka, a k tomu speciál – třináctku. Občas uvaříme také jedenáctku nebo něco polotmavého,“ říká jesenický sládek.

Recepturu na výrobu pěnivého moku si vymyslel vlastní. „Z původního pivovaru se tady bohužel nic nedochovalo. Je to velká škoda, protože pivovar tu skončil teprve ve třicátých letech. Chodí sem paní, která pamatuje, jak zde jako dítě chodívala před druhou světovou válkou. Bylo tu více budov, na místě někdejší pekárny býval pivovarský rybník, také tady stávala sladovna,“ popisuje Orel, který jesenický minipivovar budoval prakticky od základů.

Na nezájem hostů si sládek pár týdnů po otevření pivovaru nestěžuje.

„Na to, že jsme nikde žádnou reklamu neměli a řekli to jen pár známým, kteří to šířili dál, to není nejhorší. Učíme se za pochodu, protože jsme nikdy hospodu neměli. A teď ji chceme rozjet a zlepšovat,“ říká muž středního věku, který pro svůj koníček získal i celou rodinu. Lásku k pivu zdědil i jeho syn, který třetím rokem studuje na pražské Vysoké škole chemicko-technologické.

„Manželka provozuje hospodu, já pivovar a děti nám pomáhají,“ shrnuje Orel.

Dá se vařením piva v dnešní době uživit? „Nejsme v České republice první. Existuje už přes sto minipivovarů, takže si myslím, že ano. Nemyslím si, že to bude na nějaké velké vyskakování, ale uživit by nás to mělo,“ je přesvědčen novodobý jesenický sládek.

Zdroj: Jesenický deník / Autor: Petr Krňávek